Motýli v Loučkách

V posledních desetiletích přibylo souvislých polí, ubylo luk a částí krajiny jako jsou polní cesty, remízky, meze, nezregulované vodní toky nebo samostatně rostoucí stromy. Používání pesticidů, syntetických dusíkatých hnojiv, scelování pozemků, meliorace a používání těžké mechanizace podstatně přispěly k tomu, že v krajině ubylo velké množství živočišných a rostlinných druhů. Druhy, které dosud nevyhynuly, se dnes vyskytují v místech, kterým se intenzivní zemědělství vyhnulo. Život na takových územích je dosud druhově bohatý, což nejlépe vidíme na množství ptáků a hmyzu.

Mezi nejkrásnější tvory, které můžeme v přírodě pozorovat, patří denní motýli. Krása barev i tvarů jejich křídel poutají člověka od dávných dob. Nejvhodnějším prostředím pro život motýlů v okolí Jiříkovic jsou Loučky. Zdejší rozmanité prostředí je tvořeno porosty lučními, kde mohou sát nektar z květů luční druhy motýlů, i porosty keřů, kde z nejvyšších větví obhlížejí samečci svá území. Mírně meandrující potok s břehovými porosty vrb a topolů a tůň s vlhkomilnými porosty vyhovují druhům mokřadním. Dále jsou zde ovocné sady se stromy různých druhů a stáří. Na konci léta je přezrálé ovoce zdrojem potravy hlavně pro babočky, které se připravují na přezimování. Důležitý je i remízek s listnatými stromy, kde se mohou motýli ukrýt v korunách. Tato různorodá přírodní stanoviště umožňují život více než třiceti druhům denních motýlů.

První denní motýly můžeme pozorovat již v březnových dnech. Motýli, kteří přezimovali ve svých úkrytech, vyletují ohřátí slunečními paprsky, avšak při ochlazení se opět ukrývají. Přezimujícími motýly jsou babočky (kopřivová, paví oko, bílé C) a žluťásek řešetlákový. Jakmile jaro pokročí a dále se otepluje, začnou se líhnout motýlí druhy, u kterých přezimovala kukla. V průběhu dubna jsou to různé druhy bělásků včetně nejpestřejšího – běláska řeřichového. Sameček běláska řeřichového má, jako jediný z našich bělásků, oranžově zbarvenou část předních křídel, doplněnou hnědým zakončením. Z kukel také vyletí jarní generace oranžově zbarvených baboček síťkovaných, které mají na spodní straně křídel síťku tvořenou barevnými čarami. V dubnu se líhnou i otakárci ovocní a fenykloví. Oba patří k našim největším motýlům, oba jsou v ČR chráněni a otakárek ovocný je navíc ohroženým druhem, ale v okolí Jiříkovic se s ním můžeme setkat častěji než s otakárkem fenyklovým.

S dalším oteplováním se v květnu objevují motýli, kteří přilétají z teplejších oblastí z jihu Evropy. Je to babočka admirál a babočka bodláková. V těchto dnech už létá i soumračník máčkový, jehož housenky přezimovaly a zakuklily se brzy na jaře. Jak napovídá jeho jméno, tito motýli hojně létají i při zatažené obloze a za soumraku.

Následující letní období je na motýly nejbohatší částí roku. Přibudou další druhy: okáči, modrásci a perleťovci. K těm vzácnějším patří evropsky chráněný ohniváček černočárný – před několika lety vzácný druh, který se ale v poslední době šíří z nejjižnější Moravy na sever i na západ. Sameček ohniváčka je nápadný jasnou oranžovou barvou přední strany křídel, jeho samička má oranžovou barvu překrytou hnědými skvrnami. Najdeme je na podmáčených loukách a v blízkosti potoka. Dalším zajímavým druhem je modrásek tolicový, který se v ČR vyskytuje pouze na jižní Moravě a modrásek černolemý, který se v Loučkách objevil po přerušení prací na staveništi u Rohlenky. Modrásku černolemému vyhovují plochy nezarostlé vysokými travami a na opuštěném staveništi vytvořil kolonii s počtem kolem sta motýlů. Oba tyto druhy mají odlišné zbarvení samečka, u kterého převládá modrá barva a samičky, která je převážně hnědá.

K nejhojnějším letním motýlům patří tmavě hnědí okáči prosíčkoví, světle hnědě zabarvení okáči luční a černobílí okáči bojínkoví, kteří hbitě přeletují nad rozkvetlými loukami. Také se objeví letní generace baboček síťkovaných. Tato generace má úplně jiné barvy než jejich jarní rodiče, jejich křídla jsou převážně hnědá s oranžovými a bílými pruhy. Perleťovci mají na spodní straně křídel perleťové skvrny. V pozdním létě v Loučkách poletují perleťovci malí a perleťovci nejmenší.

Aktivita denních motýlů pak končí v září, v říjnu už je možné vidět některé druhy pouze za slunných dnů babího léta. Dospělí motýli, u jejichž druhu přezimuje vajíčko, housenka nebo kukla, postupně uhynou, migrující druhy odlétají zpět na jih a přezimující motýli si vyhledávají úkryty, ve kterých vyčkají na příchod dalšího jara.

Další, několikanásobně početnější skupiny tvoří motýli noční a drobní. Můry (např. jetelovka hnědá, kovolesklec gama, stužkonoska topolová nebo zobonosec kopřivový), bekyně, lišaje a množství dalších uvidíme nejčastěji na stinném místě na kůře stromu, kde přes den odpočívají. Častěji však potkáme jejich housenky různých tvarů a barev. Některé druhy píďalek (žlutokřídlec šťovíkový, tmavoskvrnáč vřesový, kropenatec jetelový nebo píďalka kopřivová) létají ve dne, jiné druhy píďalek jsou přes den ukryté na listech různých rostlin, nejčastěji na kopřivách. K úplně nejmenším motýlům, které lze v Loučkách vidět, patří vřetenušky s jasně červenými skvrnami na tmavých křídlech, pernatušky s křídly připomínající drobná ptačí pírka, adély s tykadly, která jsou několikrát delší než celý motýlek nebo třeba vakonoši, kteří jsou známí svými zvláštními vaky, jež si staví kolem sebe jejich housenky. Ve vaku se pak zakuklí a po dokončení vývoje vylétají z vaku dospělí motýlci.

Pozorný pozorovatel může při každé procházce Loučkami spatřit několik druhů motýlů a těšit se z jejich krásy a zajímavého způsobu života. Proto, aby nebyla ohrožena existence těchto živočichů, je potřeba zachovat pestrou krajinu. Většina druhů ohrožených živočichů není na pokraji vyhubení, ale spíše nám zmizely z běžné krajiny a ustoupily do několika zachovalých míst. Pokud se nám podaří, vrátit do krajiny prvky, které z ní v posledních desetiletích zmizely, mají tito živočichové šanci, vrátit se do zlepšené krajiny, a my se s nimi můžeme častěji setkávat.

Leoš Řičánek